Problematika snižování emisí u obaloven asfaltových směsí (zejména z pohledu snižování celkových hodnot uhlíkových emisí) není pochopitelně stále ukončena a bude obor provázet ještě dlouhou dobu. Již dnes je však k dispozici celá řada měření realizovaných jak výrobci obaloven, tak i samotnými výrobci asfaltových směsí či výrobců aditiv.
V nedávné době přibyly k těmto výsledkům např. i výstupy z výzkumného úkolu, jehož zadavatelem byla firma Bennighoven GmbH.
Tento úkol byl řešen s ohledem na požadavky předpisu TA Luft (technický návod pro udržení čistoty vzduchu, rok vydání 2002), kde je požadováno, aby veškeré hodnoty kyslíku, měřené na výstupu ze spalovacího procesu, byly vztaženy k hodnotě 17 % hm. O2. Touto regulací se snaží zákonodárce dosáhnout toho, aby spaliny nebyl zředěny okolním vzduchem, čímž by došlo k výraznému zkreslování skutečných hodnot.
Je však zřejmé, že v případě kontinuálního spalovacího procesu má tato regulace smysl, v případě šaržového (diskontinuálního) procesu je však postup nevhodný.
V případě odstavení hořáku je logické, že díky nadále fungujícímu systému odsávání odpovídá v průběhu velmi krátké doby obsah kyslíku v celém zařízení hodnotám v okolí. Teprve po reakci mezi kyslíkem a palivem uvnitř zařízení dojde k poklesu podílu kyslíku ve zplodinách. K tomu však v případě diskontinuálního provozu nedojde, protože provozovatel zařízení – v některých případech dokonce i z důvodu snížení množství emisí sníží výkon hořáku, nebo jej dokonce vypne úplně. Tím však dojde při využití korekčního faktoru ke zkreslení měřených hodnot.
Proto bude nutné v těchto případech hledat společně s příslušnými zodpovědnými orgány řešení, která budou jasně definovat provozní podmínky obaloven a tyto i zohledňovat.
Jaký vliv mohou mít zjištěné rozdílné hodnoty kyslíku na naměřené výsledky emisí, bylo předmětem diskuze nejen v rámci realizované studie, ale pochopitelně i předmětem diskuzí mezi provozovateli obaloven asfaltových směsí v některých oblastech Německa. Ačkoliv pevně zabudovaná a kontinuálně pracující měřicí čidla pracují v rozsahu své citlivosti a tedy bezchybně, byly naměřené hodnoty množství kyslíku po úpravě korekčním koeficientem výrazně odlišné od hodnot, které byly naměřeny jinými měřidly. Předpoklad, že důvodem těchto odchylek může být technika hořáků, se nabízí jako možné odůvodnění. S ohledem na velikost hořáků. Které mohou být podle typu obalovny i dva, se uvedené vysvětlení nabízí jako logické. Prováděným měřením ale mohla být tato teze vyvrácena. Naopak se ukázala výrazná závislost mezi procesem míchání a celkovými hodnotami uhlíkových sloučenin ve zplodinách.
Empiricky byla prokázána přímá závislost u všech používaných receptur. V každém jednotlivém případě bylo zjištěno, že dochází k výraznému nárůstu hodnot uhlíkových sloučenin v průběhu míchacího procesu. Celková výše naměřených hodnot se pak lišila pouze v závislosti na podílu přidávaného R-materiálu.
To vše vedlo ke dvěma dalším poznatkům. Jeden fakt je, že ani výrobce obalovny a ani její provozovatel nejsou schopni ovlivnit dopady, které závisí na kvalitě použitého asfaltového pojiva. Řada měření prokázala, že při použití polymerem modifikovaných asfaltů dochází k výrazně nižší tvorbě uhlíkových sloučenin, než je tomu v případě jiných asfaltových pojiv (tedy silničních asfaltů nebo CRmB). V obou případech ale vlastní asfaltová směs vyhovuje požadavkům pro danou směs stanovených. Jak je všeobecně známo, kvalita základních dodávaných asfaltových pojiv se v průběhu posledních let v závislosti na stále dokonalejších rafinerských technologiích výrazně změnila. Tato otázka však otevírá prostor pro diskuzi, do jaké míry jsou výrobce obalovny nebo její provozovatel schopni na tento vliv reagovat.
Podle očekávání byly výsledky naměřené oři výrobě asfaltové směsi s podílem R-materiálu lepší a pod stanoveným limitem. Také v tomto případě ale platí závislost na převládající kyslíkové hodnotě ve zplodinách i na typu použitého asfaltového pojiva. I v tomto případě se potvrdila problematika kontinuálního měření a korekčního faktoru podle předpisu TA Luft.
Z dosažených výsledků je zřejmé, že této problematice musí být i nadále věnována pozornost jak ze strany výrobců obaloven, tak i ze strany jejich uživatelů. Bude velmi zajímavé sledovat i novelizaci předpisu, který v Německu platí od roku 2002.
Jeden z možných kroků je využívání protiproudového recyklážního bubnu s využitím horkých plynů, kde se emisní hodnoty pohybují pod stanoveným limitem (Cges < 50mg/m3).
K problematice emisí na obalovnách asfaltových směsí současně přistupuje i problematika stále výrazněji sledovaných hodnot MAK (maximální přípustná koncentrace emisí a aerosolů na pracovišti), které se týkají zejména pokládky asfaltových směsí a jejich hutnění. I zde hraje významnou roli použité asfaltové pojivo vč. jeho původu a složení.
Právě v oblasti hodnot MAK jsou připravovány úpravy, které by měly vstoupit v platnost nejpozději v roce 2024. Je tedy zřejmé, že je v rámci technologií asfaltových vozovek nutné věnovat výraznější pozornost právě oblasti emisních hodnot a jejich možnému snižování.
Použité zdroje:
1. Emissionuntersuchung an Asphaltmischanlagen – Prof. L. Draack, J. Jung (Asphalt č. 4/2020)
2. Materiály EUROBITUME
Zpracoval: Ing. Václav Valentin