Ani asfaltové vozovky nejsou věčné. Proces stárnutí je doprovázen některými nepříjemnými jevy, jako např. výtluky, trhlinami apod. Proces stárnutí pak výrazně ovlivňují zejména působení kyslíku, UV záření a vyšší teploty. Proto se řada výzkumných pracovišť snaží hledat cesty, jak proces stárnutí asfaltových vrstev zpomalit.
Experti TU Braunschweig – Institutu silničního stavitelství představili jednu z alternativních možností, jak odolnost asfaltových vrstev zvýšit. Výsledky práce týmu pod vedením prof. M. Wistuby a Dr. G. Cheraghiana byly zveřejněny v odborném časopise Nature – Scientific Reports, kde lze nalézt řadu detailnějších informací.
V zásadě se jedná o možnost využití kompozitu nanočástic na bázi jílovité hlíny a pyrogenní kyseliny křemičité, která je používána jako plnivo při výrobě plastických hmot. Využitím tohoto kompozitního materiálu lze výrazně snížit vliv působení UV záření na asfaltové povrchy.
Jak autoři ve své studii uvádějí, jílovitá hlína a pyrogenní kyselina křemičitá jsou nákladově efektivní nejedovaté nanomateriály bez vedlejších účinků a lze je použít jako anorganickou ochranu. Fungují velmi dobře jako ochrana proti slunečnímu záření.
Kombinace obou materiálu ve formě nanokompozitu však nebyla však dosud do asfaltových směsí používána. Uvedené nanomateriály mohou zlepšit i mechanické a reologické vlastnosti – např. pružnost asfaltového pojiva nebo jeho odolnost proti působení vlhkosti – a přispívají tak i ke zlepšení procesu stárnutí.
Autoři rovněž uvádějí, že modifikace asfaltu nanokompozitem na bázi jílovité hlíny a pyrogenní kyseliny křemičité by mohla nabídnout i zajímavé, ekonomicky výhodné a perspektivní aplikace při provádění asfaltových vozovek, zejména, pokud se týká zlepšení jejich trvanlivosti. Poznatky v oblasti změn molekulárního působení mezi nanočásticemi a asfaltovým pojivem by tak mohly výrazně přispět k rozvoji využití nanočástic v asfaltových směsích.
Zdroj: Asphalt+Bitumen 2020
Ing. Václav Valentin